Dlouhá noc

17. října 2016 v 5:00 |  myšlenky každodenního života
Upřímně..dneska jsem měl v plánu ulehnout v 8 večer do postele a nechat se v 5 ráno vzbudit budíkem. A co se nestalo? Je půl 3 ráno, ležím v posteli a za boha nemůžu usnout. Vyzkoušel jsem už všechno, ale stejně mi hlavou probíhají nové a nové myšlenky. Tak jsem si řekl, že když stejně nespím, tak, že se nad nimi trochu víc zamyslím.

Tyhle myšlenky, o kterých chci dne psát, mě pronásledují již delší dobu. Všechny mají jedno společné a to je strach. Strach z neznáma a nevědomosti. Jestli se něčeho opravdu bojím, tak je to budoucnost. Druhá věc, o kterou si dělám starosti je moje rodina.

Proč Budoucnost?
Je to jednoduché. Je mi 20 let, před půl rokem jsem ukončil studium na vysoké škole a začal jsem pracovat. - prostě se stávám dospělým. Svým způsobem hrozná představa. V blízké době mě čeká vlastní bydlení, vyletím z hnízda a všechno bude na mě. Jasně, měl bych se těšit..party každý víkend, všechno podle sebe...ale upřímně jsem kluk, který neumí pustit ani pračku, natož aby si vyvařoval omáčky nebo žehlil košile. Bohužel i to patří k osamostatnění a toho se bojím. Jsem i trochu lajdák v důležitých věcech..například telefon platím vždy až na 2. nebo 3.výzvu. Není to kvůli tomu, že bych neměl peníze, prostě to jen vždycky zapomenu. Na druho stranu je vlastní bydlení něco, na co se těším už roky. Hlavně kvůli té svobodě, přijdu si domů kdy chci, odejdu si kdy chci, všechno si udělám podle sebe a jak to mám rád.
Jsem až přehnaně rodinný typ, takže vlastní bydlení je pro mě jedna z nejvyšších priorit, co se budoucnosti týká. Nad bydlením už jsou jen 2 a to je zabezpečení rodiny, což mám momentálně splněno, protože mám celkem fajn práci a no.1 je pro mě rodina. Do rodiny počítám jak moje rodiče, tak svou budoucí ženu, děti atd, ale například i nejbližší přátele. Nenápadně se tak dostává, k druhému tématu a to byla rodina...

a proč rodina?
Mám nervy z toho, že se něco někomu stane, že bude někdo nemocný nebo něco podobného. V poslední době naši rodinu postihlo hned několik zdravotních problémů a né všechny dopadly dobře. Bohužel.
Do té doby jsem si to vůbec nepřipouštěl, ale teď když nás pomalu začínají opouštět lidé, kteří tu s námi byli celý život, tak je mi hrozně smutno. Jistě, každého to čeká, ale je těžké se s tím smířit. Jak se říká "nevážíš si toho dost, dokud to neztratíš" a je to svatá pravda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nivnice nivnice | 17. října 2016 v 9:52 | Reagovat

20 rocn si ukoncil studium na vysokej skole? To je bohovsky dobry vykon. Mam 73 a este len studium zacinam, teda znovu zacinam.

2 mladykritik mladykritik | Web | 19. října 2016 v 1:22 | Reagovat

[1]: Vysokou školu jsem nakonec nedokončil, místo toho jsem se vydal jinou cestou. Snad lepší
Vám ale držím palce a máte můj obdiv za to, do čeho jdete. Vytrvejte!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama